Rozhovor s Petrem Zámečníkem

KAM v Brně, září 2007, 51. ročník
   
„Jsem duchovním potomkem obyvatel Buenos Aires…!“

    Alespoň to o sobě říká akordeonista Petr Zámečník. Je brněnský rodák, vystudoval na konzervatoři v Plzni akordeon a už čtrnáct let se věnuje argentinskému tangu. Jeho jméno můžeme najít v mezinárodní personální encyklopedii osobností uměleckého života „Who is Who“ v České republice. 

Proč jste nezvolil koncertní kariéru?

    A proč ano? Akordeon byl vždy spojen především s taneční a jazzovou hudbou. Až profesor Koryčan z akordeonu udělal v Brně koncertní nástroj. Hráli jsme na konzervatoři transkripce barokní varhanní hudby a postupně začali pro akordeon psát soudobí autoři jako Petr Fiala, Jiří Matys, Jindřich Feld nebo Václav Trojan. Mezitím je vakuum.  

A proč jste si vybral tango?

    Jsem přesvědčen, že každý máme zakódovanou příslušnost k nějaké kultuře. I když jsem se narodil na Moravě, našel jsem své hudební vyjádření v argentinském tangu. Správnost výběru mi potvrdila moje cesta po Jižní Americe, kde jsem měl pocit, že jsem doma mezi svými. Zejména v Argentině a Uruguay se ještě pořád hraje na bandoneon, to je v podstatě varianta evropského akordeonu s průzračným, až křišťálovým zvukem. Dokáží na tom vyloudit neuvěřitelně tklivé a nostalgické tóny. 

Je možné se v této oblasti uživit?

     Nestěžuji si. Za čtrnáct let jsem si vybudoval kontakty a hraji od koncertních síní přes festivaly až po kluby. Většinou ne sám, spolu s violoncellistkou, paní Pavlou Jahodovou a perkusionistou Lukášem Krejčím, tvoříme Trio Milonguero, samozřejmostí jsou i tanečníci. Tango je záležitost skupiny, melodika je melancholická a tklivá, ale pod ní tepe rytmus tvrdého a tragického života. Dnes nás už pořadatelé zvou sami, třeba na festivaly v Berlíně, Stockholmu, Bruselu, Sofii, Budapešti….Spolupracuji na projektech Filharmonie Brno a Filharmonie B. Martinů Zlín spolu s dirigentem Milošem Machkem. Pořád je co dělat. 

A do jiných hudebních oblastí se nepouštíte?
Akordeon je typický pro Paříž…

     No ano, francouzské šansony! S Janou Musilovou a Filharmonií Brno máme šansonový pořad a ona je dělá famózně… 

A Vaše nejhezčí zážitky?

    Asi vystoupení na argentinském velvyslanectví. Ptali se nás, kterým letadlem jsme z Buenos Aires přiletěli. Nechtěli věřit, že jsme Brňáci. Nebo festival v Drážďanech. Tam jsem rozplakal argentinského tanečníka – tedy dojetím z toho, jak jsem mu tango dokázal zahrát. A taky letošní křest CD v Křišťálovém sále Staré radnice v Brně. Jmenuje se Tango Porteño a je to projekt, který jsem dělal v souboru Instrumental Tandem s kytaristou Liborem Janečkem, kde hrajeme skladby Astora Piazzolly, Luise di Mattea, Maxima Diego Pujola a dalších. A samozřejme pobyt v Jižní Americe, Peru, Bolivii, Chile… 

A co to Buenos Aires?

    Tak to je můj sen a ten na mne pořád ještě čeká. Snad se tam někdy podívám a snad i tam budu hrát… 

Splnění všech snů přeje a za rozhovor děkuje

 

Karla Hofmannová